Jako by byl každý den poslední

Nebyly jsme si blízké, ani příbuzné. Znaly jsme se od mého raného dětštví přes mého dědečka. Trávily jsme spolu hodně času po dovolených a vzájemných návštěvách. Byla o několik let starší. Uběhly roky a vzájemné návštěvy se také omezily. Pracovala v naší rodinné firmě, ale protože tam moc nechodím, tak jsme se nepotkávaly. Měla dvě děti. A včera zemřela na rakovinu.

Bohužel, tyhle tragédie se dějí po celém světě, každý den. Některé větší, některé menší, ale vždy zasáhnou ty, kterých se týkají a nechají chladnými ty, kteří o nich vzdáleně zaslechnou.

Dobrovolně přiznávám, že nejsem zvyklá na umírání mladých lidí kolem sebe a už několik dní se nemůžu zbavit neuvěřitelného smutku za to, co se děje. Jak je život nespravedlivý. A on opravdu je.

Plyne z toho nějaké poučení? Jak pro koho. Já osobně myslím na to, že se to může stát kdykoliv a komukoliv z nás a je potřeba být připraven. Každý den žít naplno a nedělat nic, čeho bychom mohli litovat a nebrzdit se nepodstatnými maličkostmi. Až ta chvíle přijde, VÁM to bude jedno, ale okolí si to bude pamatovat. Takže hurá do života, který nám ještě zbývá!

Jak mě okouzlilo SaSaZu

Nikdy nevíte, kam vás jídlo zavede. Včera jsem se rozhodla, že dám na radu pana Cuketky a vydám se najít tajemný vietnamský stánek pod cedulí č. 8 na Holešovické tržnici (v současnosti River Town Prague). I když jsme s Invi stánek po kratším bloudění nakonec našly, bohužel už bylo pozdě a hlavně zavřeno.

Co teď? Blízký McDonald's to jistil, ale já to nechtěla vzdát a vzpomněla jsem si na malou zmínku o nově otevřené restauraci SaSaZu ve stejném areálu. Hledání bylo stejně dlouhé, ale tentokrát nám štěstí přálo a červený koberec u vstupu vítal návštěvníky s otevřenou náručí. Po chvilce váhání jsme se rozhodly, že vyzkoušíme.

Kuchyně SaSaZu vsadila na exotické chutě asijských jídel a jejich specifické výrobní postupy. Nenechte se tedy mýlit. Tady nenarazíte na "kuže tajemé chuti", ale na pečlivě propacovaný útok na vaše chuťové buňky se vším, co k tomu patří.

Začnu možná netradičně, ale nedá mi, abych jako první nepochválila obsluhu. S nenuceným úsměvem a během příjemné konverzace jsme se dozvěděly vše, co bylo potřeba, každý náš dotaz byl bohatě zodpovězen a prostě ... nebudu chodit kolem horké kaše - stačí vejít, a je z vás VIP. Jako člověk z marketingu mám pro tyhle věci slabost a SaSaZu mě nadchlo. Kdybych byla předem ohlášený fůdbloger, pochopila bych to. Takhle jsem si jen napsala do TODO listu "Stát se veleslavnou gurmánkou a nechat se hýčkat v každém podniku stejně, jako v SaSaZu."

Ale šup k tomu nejdůležitějšímu. JÍDLO! Tady vám nestrčí vaší porci až pod tlamičku, ale objednaná jídla dají pěkně na stůl tak, aby mohl ochutnat každý. Tenhle styl nám vyhovoval. Na rozjezd jsme si objednaly pořádně kořeněný 7+5 Asian Spice - salát z rukoly, trochou šokující máty a svěžích klíčků, přikrytý nakrájenými plátky pěkně ostře okořeněného vepřového. K tomu hořčičná omáčka s další várkou ostrosti. Kde toho bylo 7 a kde 5, to jsme se neodvážily hádat.

Ale to už se na stůl snesla moje porce Bombay Butter Chicken. Kuřecí marinované v jogurtu a garam masala, "ohřáté" v 500 stupních a položené na trojúhelnících speciálního roti chlebu, který je pro asijskou kuchyni specifický, pro Indii tradiční. Češi by ho nazvali tortillou. Přihodit přiloženou cibuli, pokapat citronem, zabalit a šup s tím do úst. Bomba! Už hledám recept na garam masala, tímhle budu hýčkat návštěvy.

Rozhodly jsme se pro zákusek. Ale ne tak ledajaký sladký. Úžasná slaná tečka na závěr - Stone Oven Crispy Duck. Neuvěřitelná kachna, překrytá foie gras, doplněná mladou cibulkou a okurkou. Jako příloha "mandarínské palačinky", do kterých to všechno pěkně zabalíte. "Kachna s okurkou?" ptáte se a ptala jsem se i já. Ale ano! Funguje to, obzvlášť, když je všechno jemně přelité medem. Tohle je můj osobní favorit.

Někdy v tuhle dobu jsem se zeptala, jak dlouho že už mají otevřeno a dostalo se mi šokující odpovědi. Restaurace oficiálně otevírá až 25. dubna a tohle je zkušební provoz. Náš VIP pocit doznal znatelného růstu.

A na řadě byl testovací vzorek 4 zákusků. Nebylo v nich ani číšníkem doporučované kokosové tiramisu, ani mnou favorizovaný cheescake. Jsem tomu ráda. Po nabytých sladkých zkušenostech se obávám, že by mě můj milovaný cheescake v SaSaZu provední prostě zabil!

Na stole nám přistál čokoládový fondán, vanilková zmrzlina, karamelová palačinka plněná banány a kokosovým mlékem a (už se mi klepou prsty) Crème brûlée. Do něj jsem zabořila lžičku jako první a podruhé za dva měsíce jsem málem upustila slzu štěstí nad jídlem. Že to poprvé bylo nad pořádným kusem krvavé svíčkové, to je u mne pochopitelné, ale u zákusku?? Moje chuťové buňky už nikdy nebudou chtít jiné. Tence rozžhavená karamelová krusta skrývala vrstvu sladce makového smetanového základu a na úplném dně se schovával jemně namletý mák. Už nikdy jinak.

Ale abych nekřivdila ostatním zákuskům. Všechny byly výborné, dokonce i čokoládový fondán, ačkoliv kakaovým výrobkům nefandím přes svou lásku k čokoládě v tradiční podobě. Pokud do SaSaZu ale někdy zajdete, což by mělo být šupitopresto, určitě ochutnejte jak Crème brûlée, tak palačinku.

Do měsíce mě tam mají znovu. Tentokrát se vrhnu na jejich humra, proložím to znovu kachnou a na závěr se opět setkám se svou novou láskou - Crème brûlée. Hodnocení? A+, pět hvězdiček, 100%, vyberte si. Ještě teď jsem moc spokojená.