Oscaři tak trochu jinak a bez větších překvapení

Dnešní, nebo chcete-li včerejší (přece jen jsem si pak ještě 2 hodiny schrupla) Oscaři jsou rozdáni a mám z nich velmi dobrý pocit. Samotná show měla mnoho vylepšení a změn a rozhodně stála za to. Hugh Jackman byl velmi příjemným a koukatelným moderátorem, který provedl celým ceremoniálem bez zaváhaní a se šarmem sobě vlastním. Jeho hudební vystoupení mohla být pro někoho překvapením, i já jsem si užila jeho muzikálového umu poprvé a s nadšením. A pokud by si někdo troufl tvrdit, že se během tohoto neuvěřitelně svižného večera nudil, rozhodně ho musela probrat neuvěřitelná show pod taktovkou Baze Luhrmanna, ve které Hugh společně s Beyonce Knowles a desítkami tanečníků vzdal hold těm nejlepším muzikálům.

Výbornou a vcelku dojemnou změnou bylo předávání v hereckých kategoriích. Pryč bylo běžné představení nominovaných s krátkou filmovou ukázkou. Na pódium vždy přišli předchozí držitelé Oscara v dané kategorii a nominovaného herce či herečku představili, většinou velice osobním a srdečným způsobem.

A jaké momenty byly pro mně nejpamátnější? Samozřejmě nelze nezmínit vítězství Heatha Ledgera za vedlejší roli v Temném rytíři. Očekávané ovace ve stoje, zatímco si jeho rodina šla pro cenu, vystřídalo při jejich děkovné řeči smutné ticho a oči plné slz napříč celým publikem.

Také bych ráda zmínila děkovnou řeč mladého scénáristy Dustina Lance Blackea, který zvítězil za scénář k filmu Milk. Zaprvé mě překvapil svým mládím a zadruhé svojí otevřenou řečí, která ve stylu Harveyho Milka oslovovala všechny homosexuály. "Kdyby nás Harvey Milk před třiceti lety neopustil, myslím, že by chtěl, abych dnes v noci řekl všem homosexuálům, kterým církve, vláda nebo rodina tvrdí, že jsou něco horšího, že jsou nádherné cenné bytosti a bez ohledu na to, co vám kdo říká, Bůh vás miluje," řekl mimojiné a jeho řeč snad vyrovnal jen samotný Sean Penn, který svojí rétorikou ale už nijak nepřekvapuje.

Největší radost mi ale udělaly dvě hlavní herecké kategorie. Nominaci konečně proměnila Kate Winslet, její dva letošní filmy jsou opravdovou ukázkou jejího hereckého umění. A stejně tak úžasný Sean Penn, který tak trochu překvapivě porazil favorizovaného Mickeyho Rourkea. Ale rozhodně ne překvapivě pro mně. Dala jsem si velmi záležet na tom, abych před samotným večerem stihla co nejvíc filmů a jeho role Harveyho Milka byla naprosto neuvěřitelná! A pokud by neměl vyhrát on, druhým kandidátem by z mého pohledu byl Frank Langella za Nixona. Co si budeme povídat - návrat Mickeyho Rourkea je dojemný, úmrtí jeho čivavy neméně, ale ve Wrestlerovi hrál tak trochu sám sebe, což se rozhodně o Seanovi nebo Frankovi říct nedá.

Z kategorií, kde jsem viděla všechny nominace, jsem letos neuhodla pouze nejlepší písničku (přiznávám, že jsem odflákla přípravu a neposlechla jsem si je znovu, abych věděla, která je která) a adaptovaný scénář, kde jsem namísto Milionáře z chatrče tipovala Benjamina Buttona. Bohužel jsem neviděla ani výkon Penélope Cruzové, jako jediný v její kategorii, a tipovala jsem někoho jiného. Takže moje score je letos 16:3 (pokud vynechám dokumenty, krátké filmy a zahraniční). Což je fajn.

Původně jsem vážně uvažovala, že letošní Oscary prospím. Díky Bohu, že jsem to neudělala. Tohle byla ta nejlepší Oscarová noc za mnoho posledních let.

Kompletní výsledkovou listinu najdete na serveru idnes.cz

Jak jsem jailbreakovala

Tak jsem si jednoho dne řekla, že tedy také vyzkouším ten slavný jaibreak. Vzhledem k tomu, že se jedná o jednoduchou operaci stylu stáhnout soubor-spustit-párkrát kliknout-zmáčknout tlačítko na telefonu, bylo za pár minut hotovo. A co mi to přineslo?

1. V čechách tolik žádáné mmsky. Za celý měsíc mi přišla jedna. Já poslala také jednu - zkušební.
2. Možnost vlastních tónů pro smsky a vyzvánění. Když mi poprvé přišla sms s tónem Transformers, málem jsem se podělala leknutím. Po třetí zprávě (v pět ráno) jsem si nastavila zpátky základní a půl hodiny nemohla usnout. Do telefonu jsem si nahrála několik mých oblíbených filmových a seriálových melodií s tím, že si k určitým lidem přiřadím různá vyzvánění podle jejich příslušnosti. Ještě jsem to neudělala.
3. Možnost změny vzhledu uživatelského prostředí. Ó, svatá prostoto! Vybrala jsem si moc hezké schémátko - Bluebird (viz.obrázek). Mělo u sebe asi 50% ikonek mých nainstalovaných programů. Zbytek hyzdil svojí normálností. Rozčilovalo mě to. Asi osm hodin jsem brouzdala po netu, registrovala se na různá fóra a stahovala chybějící ikonky, aby mi všechno pěkně ladilo s tím hezkým schématem. Samozřejmě jsem nenašla všechny. Pořád mě to rozčilovalo. Schéma jsem za dva dny odstranila.
4. Můžu se hrabat v systémových souborech. Výborně. Co s tím?
5. Můžu natáčet videa. Neudělala jsem to ani jednou.
6. Pěkný program na rozšířenou správu hovorů a sms. Včera jsem zjistila, že trial je už 3 týdny prošlý.
7. A nakonec to nejlepší - nestabilita systému, padání některých oficiálních aplikací (některé ani nejdou zapnout) a předevčírem se mi 10 minut nedařilo telefon ani zapnout poté, co jsem ho restartovala po instalaci oficiální aplikace.

Právě teď tedy provádím restore do normální stavu. Díky tomu si budu moct mimo jiné stáhnout nový oficiální update a nečekat, až pro něj bude hotový jailbreak.

Přijdu také o zobrazení údálostí z kalendáře na úvodní obrazovce, ikonky přímého volání svým blízkým a budu se muset spokojit s tím, že si nemůžu přejmenovat aplikace podle svého. Ale to přežiju.

Po diskuzích s odpůrci iPhone (myslím těmi seriózními, ne blbci) jsem zjistila, že jsem pravděpodobě ideálním uživatelem iPhone tak, jak byl stvořen. Fakt, že nepotřebuji ani jailbreak mě v tom jenom utvrzuje. Jsem tedy tupou ovcí, hlupákem, lenochem, nebo jenom někým, komu se iPhone přesně trefil do jeho potřeb?