Nikdy nevíte, kam vás jídlo zavede. Včera jsem se rozhodla, že dám na radu pana Cuketky a vydám se najít tajemný vietnamský stánek pod cedulí č. 8 na Holešovické tržnici (v současnosti River Town Prague). I když jsme s Invi stánek po kratším bloudění nakonec našly, bohužel už bylo pozdě a hlavně zavřeno.
Co teď? Blízký McDonald's to jistil, ale já to nechtěla vzdát a vzpomněla jsem si na malou zmínku o nově otevřené restauraci SaSaZu ve stejném areálu. Hledání bylo stejně dlouhé, ale tentokrát nám štěstí přálo a červený koberec u vstupu vítal návštěvníky s otevřenou náručí. Po chvilce váhání jsme se rozhodly, že vyzkoušíme.
Kuchyně SaSaZu vsadila na exotické chutě asijských jídel a jejich specifické výrobní postupy. Nenechte se tedy mýlit. Tady nenarazíte na "kuže tajemé chuti", ale na pečlivě propacovaný útok na vaše chuťové buňky se vším, co k tomu patří.
Začnu možná netradičně, ale nedá mi, abych jako první nepochválila obsluhu. S nenuceným úsměvem a během příjemné konverzace jsme se dozvěděly vše, co bylo potřeba, každý náš dotaz byl bohatě zodpovězen a prostě ... nebudu chodit kolem horké kaše - stačí vejít, a je z vás VIP. Jako člověk z marketingu mám pro tyhle věci slabost a SaSaZu mě nadchlo. Kdybych byla předem ohlášený fůdbloger, pochopila bych to. Takhle jsem si jen napsala do TODO listu "Stát se veleslavnou gurmánkou a nechat se hýčkat v každém podniku stejně, jako v SaSaZu."
Ale šup k tomu nejdůležitějšímu. JÍDLO! Tady vám nestrčí vaší porci až pod tlamičku, ale objednaná jídla dají pěkně na stůl tak, aby mohl ochutnat každý. Tenhle styl nám vyhovoval. Na rozjezd jsme si objednaly pořádně kořeněný 7+5 Asian Spice - salát z rukoly, trochou šokující máty a svěžích klíčků, přikrytý nakrájenými plátky pěkně ostře okořeněného vepřového. K tomu hořčičná omáčka s další várkou ostrosti. Kde toho bylo 7 a kde 5, to jsme se neodvážily hádat.
Ale to už se na stůl snesla moje porce Bombay Butter Chicken. Kuřecí marinované v jogurtu a garam masala, "ohřáté" v 500 stupních a položené na trojúhelnících speciálního roti chlebu, který je pro asijskou kuchyni specifický, pro Indii tradiční. Češi by ho nazvali tortillou. Přihodit přiloženou cibuli, pokapat citronem, zabalit a šup s tím do úst. Bomba! Už hledám recept na garam masala, tímhle budu hýčkat návštěvy.
Rozhodly jsme se pro zákusek. Ale ne tak ledajaký sladký. Úžasná slaná tečka na závěr - Stone Oven Crispy Duck. Neuvěřitelná kachna, překrytá foie gras, doplněná mladou cibulkou a okurkou. Jako příloha "mandarínské palačinky", do kterých to všechno pěkně zabalíte. "Kachna s okurkou?" ptáte se a ptala jsem se i já. Ale ano! Funguje to, obzvlášť, když je všechno jemně přelité medem. Tohle je můj osobní favorit.
Někdy v tuhle dobu jsem se zeptala, jak dlouho že už mají otevřeno a dostalo se mi šokující odpovědi. Restaurace oficiálně otevírá až 25. dubna a tohle je zkušební provoz. Náš VIP pocit doznal znatelného růstu.
A na řadě byl testovací vzorek 4 zákusků. Nebylo v nich ani číšníkem doporučované kokosové tiramisu, ani mnou favorizovaný cheescake. Jsem tomu ráda. Po nabytých sladkých zkušenostech se obávám, že by mě můj milovaný cheescake v SaSaZu provední prostě zabil!
Na stole nám přistál čokoládový fondán, vanilková zmrzlina, karamelová palačinka plněná banány a kokosovým mlékem a (už se mi klepou prsty) Crème brûlée. Do něj jsem zabořila lžičku jako první a podruhé za dva měsíce jsem málem upustila slzu štěstí nad jídlem. Že to poprvé bylo nad pořádným kusem krvavé svíčkové, to je u mne pochopitelné, ale u zákusku?? Moje chuťové buňky už nikdy nebudou chtít jiné. Tence rozžhavená karamelová krusta skrývala vrstvu sladce makového smetanového základu a na úplném dně se schovával jemně namletý mák. Už nikdy jinak.
Ale abych nekřivdila ostatním zákuskům. Všechny byly výborné, dokonce i čokoládový fondán, ačkoliv kakaovým výrobkům nefandím přes svou lásku k čokoládě v tradiční podobě. Pokud do SaSaZu ale někdy zajdete, což by mělo být šupitopresto, určitě ochutnejte jak Crème brûlée, tak palačinku.
Do měsíce mě tam mají znovu. Tentokrát se vrhnu na jejich humra, proložím to znovu kachnou a na závěr se opět setkám se svou novou láskou - Crème brûlée. Hodnocení? A+, pět hvězdiček, 100%, vyberte si. Ještě teď jsem moc spokojená.
čtvrtek, 16. dubna 2009
Jak mě okouzlilo SaSaZu
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
11 komentářů:
Neumím se tak rozplývat nad jídlem jako Annaud, ale proto by Vám mělo stačit, že i já jsme odcházela ze slzičkymi v očích :)
Invi
Tedy, já si to přečetla a mám hlad! Vlastně ani ne hlad, ale spíše chuť na něco takhle vytříbeného... takhle gurmánského. Ty bys měla být kritikem jídel a restaurací, Annaud, jde ti to :).
Hmmm.. to zní zajímavě. V jaké cenové relaci se takovýhle zážitek pohybuje?
Annaud, me chutove bunky...nee, uplne vsechny moje bunky, touzi ted ochutnat creme brulee...:-)))...a kachnu...
Lea
Gwen - kachna 130, kuře 120, 7+5 kolem 300. Ale slysela jsem nejake zvesti, ze se jedna o startovni ceny. Kazdopadne bez zakusku jsme tam nechaly za tri jidla a vsechno piti necelou 1000
Óóóóó... to je zajímavé. A překvapivé. To bych si mohla dovolit i já.
Gwen
A dneska jsem o SaSaZu četla v Reflexu :). Je to všude! :)
Tak to tam někdy musíme vyrazit San, ne? Když už se o tom píše i v Reflexu...
Díky za tip, zrovna dnes jsme se tam s Fuxoftem nechutně přežrali :))
:D
Do tohoto podniku jsem se chystal již delší dobu, jelikož jsem o něm četl jen samou chválu. Mají asi docela dobře zmáknutý marketing, doporučující články v novinách, časopisech, internet... Prostě to vypadá na "cool" místo. Podle prezentace na internetu se mi to taky docela zamlouvalo.
Tak jsem se tam dnes vybral a tady jsou moje dojmy:
Areál tržnice na mně při restauraci tohoto typu nedělal moc dobrý dojem a zvenku místo vůbec nepůsobí luxusně, až na ty drahé káry u vchodu.
U vchodu nás uvítala slečna, ne mile, ani drze. Zeptala se zda máme rezervaci, což jsme neměli, tak nám vybrala volný stůl. Hned jsem si všiml, že u vedlejšího stolu se docela kouřilo, tak jsem ji rovnou poprosil o nekuřácký, na což mi řekla že celý podnik je kuřácký. No, co se dá dělat...
Bylo vidět, že interiér má na svědomí nějaký designér, ale stejně jsem měl pořád takový pocit, jako kdybych byl v nějakém asijském undergroundu. Žádna okna, tmavé ponuré barvy... Nevím, nějak mi to nesedlo. Fotky vypadají daleko líp než skutečnost. Jako podmaz hrál DJ. Takový barový chillhouse, ale sem se mi to moc nehodilo. čekal bych spíš nějaký asijský lounge/chillout...
Obsluhovala nás číšnice, která vůbec nepůsobila profesionálním dojmem, jak kdyby tam byla jen na brigádě nebo co. Měla naučených pár vět kolem menu a jakmile jsem se ji zeptal na něco, co nečekala, byla z toho dost rozhozená. Tvářila se povýšenecky a navíc z ní bylo cítit pach potu. Prostě, obsluha u McDonaldu na mně působí víc profesionálním dojmem než toto.
Chyběl nápojový lístek, na což mi bylo řečeno, že mají jen vinnou kartu a koktejly. Nemluvně o tom jak byly předražené. Trochu zvláštní. Naslepo jsem tedy poprosil o Mattonku.
Jídlo bylo docela dobré, ale z jedné porce se tady rozhodně nenajíte.
Celkově jsem se tam necítil dobře. Ne, že bychom tam nezapadli, oblečení jsme byli lépe než většina hostů, ale čekal jsem od toho daleko víc.
Rozhodli jsme se proto, že si už nic víc neobjednáme.
V šatně, která vypadala spíš jak skladiště jsme si vyzvedli kabáty, které nám tam beze slova mrskla holka u vchodu a bez jediného pohledu, bez jediného pozdravu odešla. Prostě vrchol! To už i ve 4. cenové se Vám pozdraví, když odcházíte! Někoho, kdo vyprovází hosty by jste tady asi marně hledali.
Jsem hluboce zklamán a rozhodně se sem nehodlám vrátit. Hrajou se na něco nóbl, ale ten servis je skutečně otřesný. Ale pokud si to zákazníci nechají líbit a budou za toto platit, ani nemůžeme čekat nic lepšího.
Přidat komentář